Poetický i prozaický Jaroslav Seifert – Poetické divadlo

pátek 26.4.2024  od 18h, centrum Hindle

Město v slzách, Samá láska, Šel malíř chudě do světa, Píseň o Viktorce, Maminka a Chlapec a hvězdy – to je jen část básnických sbírek Jaroslava Seiferta (23. září 1901, Praha-Žižkov – 10. ledna 1986, Praha). Básník, spisovatel, novinář a překladatel je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu.

Jaroslav Seifert se narodil v Praze na Žižkově. Prožil tu dětství, studoval na gymnáziu v Kubelíkově ulici a připomíná jej několik míst, například pamětní deska na rodném domě v Bořivojově ulici a pomník v místech, kde žil. V roce 1938 Žižkov opustil a až do smrti bydlel v Břevnově v ulici U Ladronky. Hodně času ale trávil v Kralupech nad Vltavou u svých prarodičů z matčiny strany. Lásku k poezii v něm probudil dědeček Antonín Boruta, velmi aktivní v oblasti kultury. Seifert se do Kralup vracel i v dospělosti.

Seifert patřil mezi členy hnutí Devětsil a stál na počátku uměleckého směru poetismu. Patřil k nejplodnějším českým básníkům, psal lyrické a většinou optimistické básně, protože se ale nikdy netajil svými občanskými postoji, řadu let nesměl publikovat. V roce 1966 byl jmenován Národním umělcem, v roce 1968 pak invazi vojsk Varšavské smlouvy v Československé televizi komentoval slovy: „Jako jsme si dali na podstavec první tank, který přijel v květnu 1945 do Prahy, tak si vystavíme poslední, který opustí naši vlast.“

Vzápětí po nástupu normalizace od režimu přišel další zákaz. Podobně postižený básník Jan Skácel mu tehdy napsal: „I voda v řece Léthé zamrzne, až vydají se pěšky přes zálivy básníci zakázaní zaživa.“ Ačkoli v té době jeho díla vycházela jen v samizdatu či reedicích, v prosinci 1976 byl mezi prvními signatáři Charty 77. V roce 1984 získal jako vůbec první český spisovatel Nobelovu cenu za literaturu, a to za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Cenu převzala jeho dcera Jana Seifertová-Plichtová, protože tehdy byl proslulý básník nemocný. Zemřel rok a několik měsíců poté, 10. ledna 1986. Měl státní pohřeb v Rudolfinu a církevní rozloučení v kostele sv. Markéty na Břevnově, ale protože panovaly obavy, že by se pohřeb milovaného básníka proměnil v protikomunistický manifest, režim z příprav vyloučil jeho rodinu a na vše dohlížela státní bezpečnost. Podle svého přání byl Seifert pochován na hřbitově v Kralupech nad Vltavou. Ve městě má pamětní síň a každoročně se na jeho počest koná festival poezie Seifertovy Kralupy…. 

Trochu netradiční pohled nám přiblíží Jiří Hlobil a Andrea Řeháčková v pátečním poetickém divadle….